Tento měsíc byl pro naši rodinu moc smutný a dosti emotivní , měli jsme všichni spoustu starostí kolem nemocného tatínka . Jeho zdravotní stav připomínal horskou dráhu - jednou líp , podruhé hůř . Naše společné každodenní telefony byly nekonečné. Na přání tatínka jsme jeli 10. května sice jen na otočku ho navštívit do Blanska . Chtěla jsem mu udělat radost a v místní cukrárně v Severce jsem mu koupila jeho oblíbený jahodový dort s krémem a se želém na povrchu . Snědl prý jen malinký kousíček , moc ho to bolelo v krku při polykání .
Tatínek ležel tenkrát v pokojíčku u Michálka - tak jsme tomu pokoji říkali , neboť pokojíček se tenkrát celý zařizoval pro Míšu , když dojede na prázdniny , aby měl vše , co Míša potřebuje . Tatínek ležel v posteli pod duchnou a chudák měl na hlavě dokonce čepici , neboť mu byla zima . Připomínal mi dědu Komárka z filmu Na samotě u lesa . Pustili jsme mu v pokojíčku malé přenosné kamínka a Míša dědečkovi pouštěl jeho oblíbené Krkonošské pohádky na dvd a i jiné pohádky z notebooku .
Tatínek byl nesmírně rád , že nás všechny vidí , měli jsme si toho tolik říct ...
Zato loučení bylo pro mne moc bolestivé , nechtěla jsem od něj odejít , ale musela jsem . Oba jsme moc plakali ... Slíbila jsem tátovi , že se za ním ještě zastavíme za 14 dní , jenže to se bohužel nestalo neboť tatínka odvezla rychlá opět do Blanska do nemocnice , chudák se pro změnu dusil a měl spoustu vody na břiše .
Měli jsme naplánovanou týdenní dovolenou do Jeseníků , do Vrbna pod Pradědem , a že bychom se zastavili hned v neděli 8. června . Jenže osud tomu všemu chtěl jinak . Tatínka v úterý 27. května propustili z nemocnice domů - prý na dožití . V telefonu mě moc prosil , zda bych mohla přijet , že se s námi všemi chce naposledy rozloučit , že už ještě další týden to nezvládne . Ve středu 28. května jsme odpoledne měli spolu moc emotivní hovor na mobilu , oba jsme moc plakali , vzpomínali na moc krásné společné chvilky prožité spolu a ani jeden z nás se nechtěl s tím druhým rozloučit . Bylo to velmi bolestivé ! Bolí to ještě teď , když píši tyto řádky . Hned ve čtvrtek 29. května v dopoledních hodinách jsme opět přijeli do Blanska za tatínkem , ležel v obýváku na maminčině polohovatelném lůžku a z paliativní péče mu byla přivezena nová polohovatelná postel . Jakmile poté přijela kolem obědu paní z hospicu , tak jsme tatínka předělali na to jejich nové lůžko a nechali tatínka spát . Tatínek spal od nočních hodin celý den - my ho nebudili , bylo nám řečeno , že i když táta spí , že nás vnímá . Pak jsme bohužel museli vyslechnout velmi smutnou větu : Je mi to moc líto , tatínkovi zbývá jen pár hodin !!! Tatínek sice spal , měl kyslík v nose , ale hladili jsme ho po ruce , po tváři a po hlavě . Byli to moc smutné chvíle , ale vzpomínali jsme všichni společně jen na to hezké , co jsme spolu prožili .
Jelikož jsme museli odjet zpět domů do Těšína , byli jsme domluveni s Joškou , že hned po příjezdu budeme hned volat , abychom zjistili , jak na tom táta je . Bohužel tatínek pár minut po našem odjezdu naposledy vydechl .
Jsme nesmírně rádi za to , že jsme to stihli , a že jsme se s Tebou můj milovaný tatínku stihli ještě rozloučit . Byl to krásný život s Tebou ! Máme Tě moc rádi a nikdy na Tebe nezapomeneme . Moc nám všem chybíš ...
FOTEČKY : Zoo Lešná 30.5. 2015
Společná fotka ze svatby dcery Petry - 2.12. 2000
Žádné komentáře:
Okomentovat