Od začátku března , kdy můj tatínek začal chodit po doktorech ohledně nechutenství , otocích nohou , problémy se srdíčkem , urologickými potížemi a vše kolem toho se stalo tolik věcí , na které by člověk nejraději bleskurychle zapomněl . Tatínek býval velmi často hospitalizován po nemocnicích jak v Blansku , tak i ve FN Brně Bohunicích . Při jedné hospitalizaci mu byla nabídnuta operace srdíčka , kdy mu měli v pátek 11. dubna 2025 dát jakýsi strojek podporující činnost srdíčka . Ale osud tomu nepřál . Tatínkovi totiž na CT vyšetření našli na játrech malý ( zhoubný ) nádor . , a tak se bohužel operace už nedělala .
V pátek 11. dubna 2025 kolem 16:30 jsem měla telefon z FN Brna Bohunic , kde mi nějaká paní doktorka informovala o tatínkově zdravotním stavu . Plakala jsem do mobilu a nebyla schopna slova . Byl to prostě šok ! Táta nikdy žádné problémy s játry neměl a naráz toto ...
Převezli ho na jiné oddělení na gastro , ale tam mu udělali vyšetření hadičkou přes krk a od té doby se tatínkův zdravotní stav stále zhoršoval . Byla domluvena dokonce i léčba chemoterapiemi a my všichni doufali a hlavně věřili moderní medicíně , že táta si to své zdraví vybojuje .
Bohužel nemoc se rozšířila tak rychle , že tatínek už přestával jíst , pít , nemohl už ani pomalu chodit , slábl a býval velmi unaven . Strašně zhubl a chřadl nám před očima ...
Ale volali jsme si každý den , stále ho podporovali a snažili ho i kolikrát trošku povzbudit do života . Měla jsem tenkrát velkou radost , když tatínka propustili na Velikonoce domů . Zato maminku pro změnu odvezli do nemocnice ohledně cukrovky - tam mi to ani nepřišlo , neboť s cukrovkou maminka zápasí již pár let . Na přání tatínka si maminku v nemocnici nechali asi ještě dva týdny , aby toho lítání kolem rodičů nebylo na bratra moc . Táta potřeboval nabrat trochu síly a hlavně si pořádně odpočinout .
Žádné komentáře:
Okomentovat